Labouň - Magazín Helena

Vesnička LABOUŇ nacházející se na mapě 10 km jihozápadně od Jičína je malá svojí velikostí, ale velmi bohatá svou historií.

 Místní tvrz založil v r. 1313 vladyka OTTO de LABUN, z něhož vzešel rod LABOUŇSKÝCH, rozdělený v následujících   staletích v mnohé větve, mimo jiné BRATSKÝCH, ZLIVSKÝCH, KOSICKÝCH, BARTOUŠOVSKÝCH či ÚDRNICKÝCH z LABOUNĚ.

K nim patřili MARKVART z BARTOUŠOVA a ÚDRNIC, rychtář jičínský, majitel hradu Brada a  otec dcery Anny (1406), (potomek Markvarta Otík hrad Brada roku 1482 prodal Mikuláši Lickovi z Rýznburka), roku 1381 majitel Údrnic a Údrnické Lhoty i s tvrzí.

Dále bratr BONUNĚK z DOLAN (†1395), jenž byl v roce 1360 patronem farního kostela v Dolanech (zemřel r.1395). Ti byli spolu s JANEM z LABOUNĚ nařčeni, že se neprávem zmocnili Bartoušova a výše jmenovaných vsí, dále pak 2 dílů Ketně i s keteňským mlýnem  a všech přináležitostí a práv s nimi spojených.

Dalším z rodu Labouňských byl JINDRA z BARTOUŠOVA, (1384-1414), v roce 1409 vlastník vsi Hlušice. Od něho pocházela pošlost na Kosicích.

Od OTÍKA pocházeli tuším, ti, kteří se psali BRADŠTÍ z [Labouně]. Otík měl také majetek  v Údrnicích a Údrnické Lhotě. Je také znám jako OTÍK z JIČÍNĚVSI, DŘEVĚNICE, LABOUNĚ ,ÚDRNIC a z MOSTKU. Dále pak JOSEF a FRANTIŠEK BRADŠTÍ z téhož rodu z Labouně, kteří byli povýšeni do stavu šlechtického a bylo jim povoleno užívání preadikatu rytířského a rodového znaku a zároveň jim bylo navráceno i panství Brada.

K předkům Zlivských z [Labouně] patřil JAN DRŠŤKA (1393-97 purkr. na Veliši.

Dále pak ZDENĚK z LABOUNĚ (1390 atd.), který se stal rektorem pražské univerzity roku 1409. Podle dochovaných pramenů byl šlechtického původu (Zdenko /Sdenko/ de Labun, de Slyw), datum  úmrtí není známo. Vlastnil prebendu v Bělokách a Sobíně. Bakalářem artistické (dnešní filozofické) fakulty pražské univerzity se stal 1393, magistrem 1396, examinátorem na artistické fakultě 1410, jako bakalář medicíny se uvádí 1411. Postupně získal církevní obročí: správce oltáře Panny Marie v pražském kostele sv. Jiljí 1390 - 1410, královský kaplan 1400, kanovník pražské metropolitní kapituly 1400 - 1418, plebán ve Vodňanech 1407, děkan kapituly Všech svatých na Pražském hradě 1410 - 1412, probošt kapituly Všech svatých na Pražském hradě 1412 - 1419. Zdeněk z Labouně byl královským notářem 1405 a královým sekretářem a rádcem 1411. Zdeněk z Labouně (rod z Labouně) pocházel se vší pravděpodobností ze vsi Labouň (u Jičína). Dne 24. led. 1410 byl k rozkazu staroměstských konšelů zatčen, po ulicích veden jako zločinec a do vězení vsazen. Pak byl vydán arcibiskupovi, který jej trýznil, poněvadž Zdeněk králi proti němu straníval. V potomních letech držel se stranou pod obojí.

K rodu Labouňských patřil i JAN BARTOUŠOVSKÝ z  LABOUNĚ, majitel Obědovic (1467), který byl kladským hejtmanem a v roce 1495 založil ves po něm pojmenovanou Bartošovice v Orlických horách.

Z větve Zlivských pošel JAN ZLIVSKÝ z LABOUNĚ, majitel poplužního dvora i celé vsi Dobrá Voda (v té době Vilda) a vlastnil i ves Zachrašťany.

Potomkem rodu byla i LIDMILA z LABOUNĚ, která se provdala za Jana Semečka ze Semčic. Také KATEŘINA z LABOUNĚ, majitelka tvrze ve Vinarech poč. 15. století.

Věhlas Labouně rozšířil další z rodu Labouňských, a to JIŘÍ LABOUŇSKÝ z LABOUNĚ, teolog. Roku 1557 dal vystavět renesanční zámek Mnichovo Hradiště. Z jeho popudu byl založen roku 1570 pivovar Klášter Hradiště nad Jizerou. Důkaz lze spatřit na oficiálních pivních táccích pivovaru. Byl zbohatlým advokátem a majitelem kláštera Cisterciánů a okolních pozemků.

V 16. století přechází ves do majetku Mikuláše Trčky z Lípy a stává se součástí tehdy se rychle rozšiřujícího panství Veliš. To získává roku 1606 Jindřich Matyáš z Thurnu, známý především jako jeden z hlavních iniciátorů a vůdčích osobností českého stavovského povstání. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře (1620) si odsouzený Thurn sice zachránil život útěkem z Čech, jeho statky však propadly konfiskaci. Panství Veliš zakoupil roku 1622 Albrecht z Valdštejna a rozšířil jím své frýdlanské dominium. LABOUŇ PAK r.1627 ZAČLENIL DO PANSTVÍ MILÍČEVES, které již předtím postoupil do správy jezuitů, a její výnosy vykázal tehdy nově založenému jezuitskému semináři v Jičíně. V majetku Otců Tovarišstva Ježíšova zůstala ves až do zrušení řádu v roce 1773, rok nato byla spolu s ostatními statky milíčeveského panství předána do správy státu. Teprve v roce 1835 zakoupil milíčeveské panství hrabě Eugen Vratislav z Mitrovic, šest let poté jej však odprodal Michalu Karlu Althanovi, který byl také poslední milíčeveskou vrchností před zrušením patrimoniální správy v roce 1848.

Zlivští z [z Labouně] udrželi se až do XVII. stol. Bartoušovští z [z Labouně] vymřeli již v XVI. stol.