Skvělé a chytré hlavičky zvířecí říše
MISTŘI JEMNÉ PRÁCE - pokud jde o předení, PAVOUKYjen tak někdo nepřekoná. Spojováním vodorovných a svislých vláken budují sítě, které jsou pevnější než ocel a v tahu pružnější než guma.
GENIÁLNÍ STAVITEL - specialitou těchto mistrů KRTKŮ jsou podzemní obydlí. Krtek si pod povrchem vyhrabává hned několik komůrek na spaní a na uložení zásob a spojuje je tunely. Ty mohou měřit až 200 metrů.
LÉTAJÍCÍ OPICE - KRKAVCI se inteligencí skoro vyrovnají opicím. Umí používat nástroje. Když vidí jiného krkavce pochutnávat si na mršině, zahrají si na mrtvého. Hodující krkavec se domnívá, že je maso zkažené a nechá ho napospas.
MYSLITELÉ Z DŽUNGLE - mezi primáty a lidoopy existuje spousta "myslitelů", třeba takoví ORANGUTANI. Ví se o nich, že své poznatky předávají dál, že používají nástroje a malé pomůcky, třeba listy na ochranu před deštěm. Dokonce byla viděna i zvířata s "panenkami" ze svazku listí.
V ústním podání se tradovaly některé způsoby, kterými si VEVERKA pomáhá od dotěrných blech. Vezme prý do mordičky (tlamičky) suchý mech a pomalu postupuje do vody. Blechy jsou stoupající hladinou vody postupně vytlačovány stále výše po těle veverky, až z hlavy přelézají na suchý nech v její mordičce. Potom veverka mech s bleší osádkou pustí po vodě a očištěná uhání do pelíšku.
Velice chytře se TETŘÍVEK vypořádává s nepřízní počasí. Není jako ostatní ptačí druhy. které pasivně přečkávají extrémně nízké teploty. V tuhých mrazech si ve vybrané sněhové závěji vyhrabává noru, v níž se uschová, vchod zahrabe sněhem a takto bez úhony přečká i tu nejchladnější noc.
OREL SKALNÍ je fenomenální letec i lovec. Bez jediného rozmachu křídel (jen s využitím vzdušných proudů) uletí i více jak 10 kilometrů. Statná samice o hmotnosti 6-ti kilogramů je schopna ulovit i srnce o hmotnosti 20-ti kilo.
KULÍŠEK s kořistí velice dobře hospodaří. Zejména v zimě, kdy by nemusela být delší dobu kořist k dispozici, si dělá zásoby. Nadbytečnou kořist si ukládá do dutin nebo hnízdních budek. A v některých případech jde o dosti značné zásoby.
JEZEVCI nejsou mrzoutští samotáři, ale žijí společným rodinným životem a často se v norách navštěvují. Jezevci jsou velice čistotná zvířata a dbají na svou hygienu a pořádek v noře. Nedaleko od nory mají dokonce vyhrabaný záchod a vyměšují výhradně tam. Pokud se do jeho nor nastěhuje liška, která na hygienu a čistotu nedbá, může jezevce z jeho domova i vypudit.
ZAJEČKA je matka, která se na první pohled o svá mláďata nestará. První mladí zajíčci jsou vrženi na sníh koncem zimy a zaječka od nich bezprostředně po porodu odchází a přichází je jen v noci nakojit. Toto " macešské " chování zaječky má velice reálný důvod. Ona totiž nejlépe ochrání mláďata, když u nich stráví co nejkratší dobu. Mladí zajíčci nemají totiž pachové žlázky, a tak jsou pro celou řadu nepřátel čichem zcela neviditelní. Moudrá je ta naše příroda!
U KOROPTVE se setkáváme s mimořádně starostlivým tatínkem.Když slepička sedí na vejcích, je vždy blízko a hlídá. Pokud dojde k úhynu slepičky postará se velice dobře o kuřátka. Myslivci při vypouštění odchovaných kuřátek využívají tyv. " lichých kohoutků ," na které se ten rok nedostala slepička. Kohoutka najdou a blízko něho kuřátka vypustí. Ten se jich ochotně ujme a pečlivě je vychová. Prostě vzor tatínka v celé zvířecí (nebo i lidské?) říši.
Aby se HOLUBI HŘIVNÁČI po první snůšce zvytečně nezdržovali, brzy po vylíhnutí první genetace opustí holubice rodinu, začíná snášet nová vejce a výchovu i péči postoupí holubovi. Ten je odchováa následně se přidá k hlubici, kde již na něj čeká potomstvo. A pak se řekne, jak má tatínek lehký život !
ONDATRA PIŽMOVÁ, vždy se uvádělo, že tento živočich byl dovezen do Evropy kvůli vzácné kožešině. Pravým důvodem byla láska. Na počátku 20. stol. se vlastník dobříšského panství oženil. Jeho manželka pocházela z Kanady. Aby jí naše krajinaalespoň trochu připomínala její domov, dal dovézt z Kanady několik kusů tohoto malého "bobříka." Zvířata se usadila na velkém rybníce zámeckého parku v Dobříši, a tak se jim dařilo, že se odsud postupně rozšířila do celé Evropy.
Někdy KACHNA DIVOKÁ zahnízdí ve starých hnízdech na vysokých stromech, vysoko v horách, v hlubokých lesích bez vody, na střechách domů, na otevíraných vratech zdymadel u řeky a jiných. Když se narodí mláďata, kachna je buď snese z vysokých stromů nebo sami seskáčí z výšky i 20-ti metrů, z hlubokého lesa je kachna vyvede několikakilometrovým pochodem k nejbližšímu rybníku. A vědci si s tímto marně lámou hlavu.
ČÍRKU MODROU je vzhledem ke svému stylu letu a letovým schopnostem je možno označit za "tryskové kachny," neboť bez problémů létají rychlostí přesahující 120 kilometrů za hodinu.
KUNA SKALNÍ má ráda švestky a sušené doslova miluje. Když se usídlí na půdě domu a celé noci tam dupe a vřeští, člověk využije její slabosti pro sušené švestky. Dá je do pasti (sklopce!), kunu chytne živou a může ji odvézt do neobydlené lokality, kde mu nebude drásat nervovou soustavu.
Proč je tak těžké trefit MOUCHU ? Ony si totiž prý ve zlomku sekundy spočítají, ze kterého směru jim hrozí nebezpečí. A hned podle toho reagují.
PANDA spořádá až 30 kilogramů bambusu a denně tomu věnuje i 14 hodin.
LEDNÍ MEDVĚD dokáže vyšplhat i na kolmé kry a přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Pod vodou vydrží i dvě minuty. A víte, že jeho černý čenich je dalekohledem viditelný až na vzdálenost několika kilometrů a že pod bílou hustou srstí je vlastně černoch? Jen stěží ho lze zachytit i termovizí a dokonce má jedovatá játra. Tato úžasná zvířata však v důsledku globálního oteplování přicházejí o potravu právě tím, že kry se roztávají na menší části.